Nothing.

21. dubna 2014 v 18:23 | Olja:)
(1) Tumblr


Seděla jsem vedle něho a klepala se.Zimou? Možná. Spíše nervozitou.Měla jsem na jazyku tolik slov,vět a souvětí,které jsem na něho chtěla vysypat. Ale nešlo to. Bála jsem se mu většinu z těch věcí přiznat.Věděla jsem,že by mě nepochopil.Že by to zametl pod koberec a neřešil. Nejhorší na tom bylo,že já už to nutně potřebovala vyřešit.Sdělit mu,jak to všechno je.Co mě trápí,co bych chtěla vědět. Očekávala jsem ovšem,že mi zase odpoví ty lži. Nejvíc ze všeho jsem se vždycky bála jeho lží. Nenáviděla jsem je. Nenáviděla jsem,když mi někdo lhal a něco zatajoval. Chtěla bych už jednou slyšet pravdu. Možná že mi jí říká,ale jak to mám vědět. Znám ho polovinu svého života.Vím,jaký je. Není to jeden z těch upřímných lidí,co znám. A že jich opravdu moc není. Cítila jsem potřebu mu to všechno říct. Ale on pouze seděl vedle mě a nic neříkal. Byl naštvaný,že jsem na něho zlá. Nechtěla jsem být zlá. Byla jsem šťastná,že jsme spolu. Nemáme moc možností spolu totiž být. Ale co je to za "bytí spolu" ,když nejsme schopní spolu normálně mluvit. Vyřešit spolu základní věci. Bojíme se k sobě být upřímní. Lepší je nahodit masku mě-je-všechno-jedno a já-nemusim-nic-řešit. Nebaví mě stále nevědět na čem jsem. Děsím se slz,které se mi hrnou do očí,když na mě tak kouká. Nechci,aby viděl,že mě dělá slabou. Že jsem kvůli němu slabá. Což já jsem. Protože on změnil za posledního půl roku tolik věcí. Věděla jsem,že on tu pro mě bude. Ale poslední dobou si tím nejsem vůbec jistá. Je to jiné. Něco se změnilo. Nevím,co s tím dělat. Zkusila jsem ho ignorovat,ale to taky nezabralo. Mám pocit,že jsem v koncích. A jakmile mám tenhle pocit vysvytne mi malá naděje. Naděje v podobě blbého: "Já chci ale k tobě." Tohle je to co mi vrátí naději,že se to vrátí tam kde to bylo. Nebo že se to ještě zlepší. Bohužel je jenom otázka času,kdy se tyhle naděje přestanou objevovat.

Nemám sílu k tomu psát nějaké vysvětlení. Myslím,že to pochopí tak max. 1 člověk tady na blogu pokud si to přečte,ale tím to hasne. A je mi to fuk. Chci aby to tu bylo. Abych za 2 měsíce až si budu číst zpětně články věděla,jak mi bylo.
 


Komentáře

1 Vaness . | Web | 21. dubna 2014 v 21:09 | Reagovat

Někdy je možná lepší zkoušet mlčet s pravdou vtisknutou do rtů .
Sice to uvnitř pálí , bolí ...
ale člověk v těhle stavech vypouští svoje až moc hluboký myšlenky , který by jinak nechal schovaný .
A pak ..
pak to bolí eště víc .

2 machiina | Web | 22. dubna 2014 v 12:13 | Reagovat

Zžírající pocit,pocit,že se ti vzdaluje,že mu nemůžeš říct to,co dřív a cokoliv řekneš je špatně a obrátí se to jenom proti tobě..něčím podobným jsem teď prosšla i když to nemělo šťastný konec.

3 neweresth | Web | 22. dubna 2014 v 18:15 | Reagovat

Kočko, mrzí mě, že je cítít takové nepochopení, ikdyž vás stále něco drží. Upřímnost je snad ta nejtěžší zkouška a co víc se k ní přidá i tolerance a to pochopení. Najděte důvěru. Takhle psát je to těžké, ale nejlepší bude najít řešení. Nesmíš se nechat držet zpět, jelikož život jde stále dál. Určitě nad tím popřemýšlej a učiň rozhodnutí. Dostaň se ze smyčky a bude Ti líp.

4 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 22. dubna 2014 v 19:37 | Reagovat

Já bych asi nedokázala žít ve lži, protože by mě to uvnitř hryzalo a psychicky bych to nezvládla.

5 chloé | Web | 23. dubna 2014 v 13:51 | Reagovat

Já učívala rodiče :D

Tak. Teď se mi chce zase brečet. Nerozumím kontextu, chápu pocity.

6 Elle | Web | 23. dubna 2014 v 17:09 | Reagovat

Já si to přečetla, a dovolím si říct že ti možná tak trochu rozumím. Asi bych musela být v tvé kůži, abych to věděla na 100%.
Je to krásně napsané, donutilo mě to nad tím přemýšlet. A to je dobře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama