Tóny.

24. dubna 2014 v 19:34 | Olja:)
TT: Tóny písně.
Wake me up🎶


"Hej jdeme!"křikla jsem partu řvoucích lidí,kteří se plazili šnečím tempem někde kus za mnou.Byla mi zima,třásly se mi kolena a zuby drkotaly o sebe.Není divu takhle uprostřed ledna.Venku mrzlo a jediné teplo,které jsem cítila,bylo z mé pusy.Při každém výdechu se kolem mě utvořil malý obláček páry,který ovšem nevydržel ani 2 sekundy.Jedinou mou nadějí byla budova s neonovým nápisem přede mnou.Budova se otřásala v základech kvůli až příliš hlasité hudbě.Ta hudba duněla a já zavřela oči.Nasála jsem hluboko do plic vzduch a s ním i právě ty tóny do uší.Měla jsem pocit,že pokud se okamžitě nezačnu vlnit do té hudby,zblázním se.Ohlédla jsem se přes rameno.Pohled na partu,která byla stále na stejném místě jako před chvílí,mě zklamal.Vykašlala jsem se na ty zhulené tupé hlavy,které si podávaly jednoho špeka za druhým a vyběhla jsem k neonovému nápisu.Přitupěle jsem se usmívala,když jsem v šatně odevzdávala svou huňatou bundu.Cítila jsem horkou ktev jak mi proudí žilami a vyběhla jsem schody téměr na jeden nádech.Rozhlédla jsem se kolem sebe a konečně jsem zahlédla parket.Byl úplně přeplněný.Jeden by řekl,že už se tam nevejde vůbec nikdo.Já se tam ale musela vejít.DJ začal hrát další písničku.Ah Calvin Harris.Tenhle parket vyloženě čeká na mě.Doběhla jsem k baru,kde jsem si objednala rychlého panáka,který mě povzbudil.Poté už jsem se jenom nemilosrdně probojovávala doprostřed parketu přímo pod diskokouli.Očima jsem pořádně zaostřila na veškeré reflektory,které zrovna mířily na mě.Teď a v tuhle chvíli mi byl celý svět jedno.Byla jsem tu jenom já,tenhle parket a tóny písně,které se linuly z velkých reproduktorů všude kolem.
flower | Tumblr
Všechny tyhle mé příběhy jsou samozřejmě aspoň malinko inspirované tím,co jsem někdy zažila nebo viděla.Nehledejte v tom vůbec žádný smysl,ani nic co se děje v mém skutečném životě.Jenom se v tom zkuste najít a pokud se vám to povede,budu ráda :) pokud ne,nebudu vám za to trhat hlavy. (kecám,budu) :DD
Tento týden zatím paráda. V úterý jsem se válela doma,no school. Ve středu jsme byly hrát kraj středoškolek-no school.Úspěch byl :) holky 2.místo a kluci 3.místo. Dnes jsem byla ve škole pouze čtyři hodiny a odpoledne jsem byla s A. :3 Zítra mě čekají opět pouze čtyři hodiny a odpoledne příjde psychická příprava na víkendovou baráž. O žádných boys se zmiňovat nebudu,protože to ani nestojí za řeč. Kluci jsou jako bouřka.. když přijde někteří jsou nadšení,ale radši se od ní drží dál,někteří do ní s radostí vběhnout a jiní ji nenávidějí. Jasně totálně debilní přirovnání,ale mě dneska ta bouřka tak naštvala :X:D
Untitled | via Tumblr
:) | via Tumblr
tumblr_mq8hl6E0UK1rk9x08o1_500.jpg (500×355)
/spaceebound | via Tumblr
 


Komentáře

1 Holy | Web | 24. dubna 2014 v 20:11 | Reagovat

To s těma klukama jsi vystihla! :D
Neřešit, nemá to cenu. :D
girls doesn't need anymore who doesn't need her. - Marilyn Monroe
Ta povídka se mi moc líbí a gratulace :-*

2 Holy | Web | 24. dubna 2014 v 20:14 | Reagovat

[1]: girl :D nevím proč sem tam nasrala to es :D

3 Ter. | Web | 26. dubna 2014 v 10:18 | Reagovat

Upřímně jsem nad tím ještě nedávno přemýšlela. O tom, že bych se vážně možná i vrátila, třeba do jiného týmu a začla od znova, třeba v lepším kolektivu. Ale dneska je taky všechno o penězích, v tomhle sportu určitě. To byly pořád jenom třásně, nový dresy, poplatky na soutěže, týmová trička, další dresy, teď chtěl někdo pořád někam chodit.. asi by jsme to nedali finančně a nevím, jestli bych to ještě dala já. :D

Jak už jsem napsala posledně, tyhle tvé krátké příběhy na téma týdne se mi líbí. Jinak díky, teď se budu bát kdy na mě vyskočíš a kdy naposledy na svém krku ucítím svojí hlavu, díky. :D A samozřejmě gratuluju. :*

4 Mariiis_N | Web | 26. dubna 2014 v 13:57 | Reagovat

Miluju tady tyhle tvoje příběhy, naprosto dokonalé jsou :3

5 LinDa | Web | 26. dubna 2014 v 19:42 | Reagovat

Úžasný "príbeh":D Ja sa v tom určite nenájdem. Som taký domased, na zábavy nechodím a už vôbec nepijem.

No možno sa to raz všetko zmení, nikto nevie ;))))

6 Little Black Girl | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 10:17 | Reagovat

Mne sa páčilo to, ako si opisovala v tom príbehu ten pocit, keď si stála v zime vonku. Ja sa v tom asi nenájdem, pretože aj keď mám ešte iba 14 a na diskotéky ešte nemám vek, aj keď o pol roka už hej a niektoré štetky s prepáčením tam chodia už od 13-tich rokov, mňa to neláka, veľa ľudí sa ma pýta, poď s nami na diskotéku, ale ja nie, nechcem ísť a ani ma to neláka, neviem čím to bude, hej, možno som trochu taký domased, ale iba troškuu. Mimochodom musí byť úžasný pocit, tancovať priamo pod disko guľou a nevnímať ľudí naokolo.

Tak to sa Ti žilo bez školy pomerne skoro stále, to sa musí využiť a hlavne užiť.

"Kluci jsou jako bouřka", to máš úplnú pravdu, všetko poničia a potom bez otočenia naspäť odídu a je im to jedno. Zničia Ti city a potom ucupitajú preč, akurát málo kedy po nich výjde slnko, ako pri búrke.

7 ellie. | Web | 27. dubna 2014 v 12:57 | Reagovat

no prostě až budete hrát s nějakým týmem, kde bude jedna holka děsná lama a bude to všem kazit - jep, to budu já:DD radši zůstanu inkognito:D
fakt, já se toho tak děsím, že ani nevíš..:D pro tebe to musí být jiná, když hraješ od malička, ale pro mě je to noční můra, že něco pokazím, že nebudu tak dobrá, jak ostatní holky (no to je jasný), že na mě budou všichni čumět, že se mi budou smát a aaa, prostě to bude obrovskej krok neznámým směrem.
nějaký superužitečný rady do začátků? hodily by se..:D

a ten příběh se ti povedl moc povedl:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama