V oblacích.

9. dubna 2014 v 14:56 | Olja:)
TT: Město v oblacích.

Jak jinak než úplně podivně mohla toto téma týdne pojmout vaše Olja. Nežádám vás o to,aby jste tento menší příběh pochopili. Protože to zřejmě nejde. Sama to nechápu. Prostě to ze mě vypadlo.
just dancing in the dark | via Tumblr


Přesně jsem věděla,kam běžím. Kam mám namířeno. Šla jsem tam vždy,když jsem potřebovala utéct od tohoto zvláštního světa.Zvláštního? Ano. Tento svět mě ničil. Ničil mou duši a kvůli tomu jsem nesnášela sama sebe. Protože jsem chtěla být jiná,ale byla jsem stejná jako všichni ostatní. Věřila jsem lidem,kteří mě poté stejně zranili. Odpustila a byla zklamána zase. A takhle to šlo již posledních 5 let. Neustále jsem dokola věřila tomu jednomu člověku,který přesně věděl,která slova na mě platí. Kterými mě dostane na kolena a tím dostane mé odpuštění. Jsem stejná jako všechny ostatní. Naivní,důvěřivá,zaslepená,hloupá. Proto ho nenávidím. Nenávidím ho kvůli tomu,co udělal ze mě. Já byla vždycky ta silná. Ta co si uměla se vším poradit a nikoho nepotřebovala na pomoc. A během čtvrt roku se ze mě stal člověk,který se rozbrečí nad sebemenší blbostí. Kterému jde strašně snadno ublížit. A až si pro mě jednou přijdou,jakože si pro mě jednou přijdou,nebudu schopná se jim bránit. A to všechno kvůli němu. Kvůli člověku který mi dovolil ho milovat. Vzhlížet k němu,obdivovat ho. Kvůli člověku který si nikdy nevážil mých citů. Kvůli člověku který mě zradil. Několikrát. Který zničil mě,mou duši a i mou chuť být na tomto světě. Proto chodím se. Na toto místo,kde si můžu lehnout na zem a ztratit hlavu v oblacích,které létají nade mnou. V těch oblacích je totiž město. Město do kterého se jednou dostanu a kde tito lidé nebudou. Kde nebudou existovat žádné špatnosti,nedůvěra,nevěra. Tam totiž budu jenom já a moje čistá duše.
The sky is not the limit
o que sua mão faz?
.
-------
Jak že se mám? Chvílemi je to skvělý,chvílemi úplně naprd. Bohužel nic mezitím nemám. Jsem už zase celá bolavá z tréninků,unavená z nevyspání,z nuděná ze školy,podělaná z dnešního rodičáku a naštvaná. Proč naštvaná? Hádejte kdo za to asi může. P. je zase nějakej divnej. Najednou neví,jestli chce abych o víkendu přijela. Nechce se mu do tý ZOO co mi slíbil. Neví,jestli spolu budeme ve stanu na turnaji. Neví nic. Nechce se mu nic řešit a v podstatě to vypadá,že ani nepovažuje za důležitý mi oznámit,že si koupil psa. Takže fuck yea chlapečku. Dokud se neznormálníš a nezačneš chovat na svůj věk,kašlu na tebe. Nejsem žádná tvoje bitch,která bude skákat podle toho jakou máš zrovna náladu. Mucq.
✌
 


Komentáře

1 Ter. | Web | 11. dubna 2014 v 15:32 | Reagovat

Líbí se mi, jak jsi téma týdne pojala a musím říct, že se mi to líbí (i když to má možná lehce pesimistické podbarvení). Nemyslím tím, že by se mi líbila tvoje životní situace, ale.. chápeme ne. :D

Na světě jsou horší věci, než kluci. Určitě se přes to přeneseš když opravdu dodržíš to, že na něj kašleš, když on kašle na tebe. Držím palce! :)

2 S-hejvi | Web | 11. dubna 2014 v 18:04 | Reagovat

Moc krásně napsané, máš talent na takové příběhy:)

3 Miss Nothing | Web | 11. dubna 2014 v 18:52 | Reagovat

Nepochopené věci jsou nádherné.

4 Eliza | Web | 12. dubna 2014 v 10:42 | Reagovat

Podle mě skvělé pojetí téma týdne. Rozhodně jsi dobrá ve psaní. Zřejmě každý zažívá někdy (někdo i často) tyto chvíle, které tebou probíjí jak elektrický proud, ale někdy je to celkem stresující, když víš, že toto se opravdu děje.

5 Mariiis_N | Web | 13. dubna 2014 v 9:38 | Reagovat

Ten krátký příběh, nebo co to vlastně ma byt, se mi fakt dost líbí. Neco na nem je, nevo zvláštního :-) a ke vazne super :-) a s tim P. třeba se to zase zlepší, uvidis..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama