Real childhood.

12. ledna 2015 v 21:20 | Olja:)
TT: Život bez internetu.
Cool kids


Pamatuji si,jak jsem se vždycky nemohla dočkat až doběhnu domů. Měla jsem to sice kousek,ale vždy mi to přišlo jako celá věčnost. Prásknout za sebou školními dveřmi a s těžkou typickou dětskou aktovkou se vydat domů.Vždy mě čekalo mnoho překážek v podobě dvou přecházení přes silnici a poté vyšlapat schody do čtvrtého patra.Vše šlo,ale rychleji a s lepší náladou,když jsem vedle sebe měla své kamarády.Kamarády,kteří se mnou chodili do třídy a kteří bydleli na stejném sidlišti jako já.Kamarádi kteří měli stejné záliby jako já.A jaké že záliby to byly?Všechny možné.Záleželo jen na nás,co zrovna ten den budeme dělat.Jakmile jsem doma odhodila tašku,udělala si pár úkolů a převlékla se,vyběhla jsem před náš panelák a pádila na hřiště,které stálo v centru celého našeho sídliště.Tam už jsem se jako vždy připojila ke skupince svých kamarádů.Někdy jsme také chodili na brusle či na kolo nebo hráli vybíjenou u skladu našeho obchodu,ale dnes padla karta na náš domoček na stromě.Strom se nacházel přímo za naším panelákem a před panelákem protějším.Tedy nás mohli rodiče úplně v klidu kontrolovat kdykoliv chtěli.Což byla výhoda,jelikož jsme se neradi vzdalovali od kamarádů a chodili se tzv: "Ukazovat,že jsme v pořádku." Nehledě na to,že jsme nevlastnili mobily ani hodinky,takže jsme se museli ptát kolemjdoucích,kolik je hodin a často jsme zjistili,že už jsme dávno měli doma zvonit a ještě jsme si od rodičů vyslechli. Ale zpátky ke stromu.Doběhli jsme ke stromu a jelikož to byl dost přízemní strom s hodně větvemi,vylezli jsme téměř okamžitě každý na svojí větev. Ovšem pro nás to nebyla jenom větěv,ale náš stromový pokoj. Každá větev byla jako místnost našeho soukromého dětského domečku. Úplně nahoře byla koupelna,kam se spousta z nás bála vylézt.Obývák byl naopak ta nejspodnější větev,kam jsme přijímali návštěvy a až pak se rozhodli,jestli je pustíme do dalších místností=větví. Náš dům byl vážně multifunkční.Měli jsme tam dokonce i houpačku! Bohužel jednou se nám zlomila a od té doby jsme se místo zhoupnutí do obýváku,museli slézt.Občas jsme si dokonce hráli i na to,že vedle našeho domečku byly staré garáže,které už se dávno nepoužívali a my tvrdili,že to jsou stáje na naše koně. Jelikož jsme byly děti s velkou fantazií,dokonce jsme si tam přinesli i slámu od jedné kamarádky doma a pak běhali po hřišti s košťatama mezi nohama rádoby na koni. Milovala jsem tyhle doby. Doby kdy mi ke štěstí a užití si času stačila parta kamarádů,hezké počasí,tepláky s otrhanou mikinou a strom. Byly to časy,které už dnešní děti nikdy nezažijí. Proč? Protože je přece jednoduší posadit dítě k televizi,xboxu,mobilu,tabletu,PSP či k něčemu jinému. Jasně. Je to jednoduší. Je doma,je zabavené,hraje si samo a nemusíme se o něj bát. Bohužel si ale většina rodičů dnes neuvědomuje,o co všechno ty děti tímhle připraví. Připraví je o klasické dětství. O dětství které má být o tom,že se dítě domů vrací vyběhané,vyhrané,vykecané,většinou špinavé,ale šťastné. Jsem víc než šťastná za to,že ještě patřím do generace,která měla takovéto dětství. Občas bych tyhle časy vrátila zpět.
 


Komentáře

1 J.W. | Web | 13. ledna 2015 v 17:56 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím! Já také pořád lítala někdy venku, užívala si chvilky radosti a smíchu. Dnešní děti tohle už nezažijí. Můj 11-letý bratr naštěstí ještě lítá venku s kamarádama a jsou dny, kdy příjde až kolem 8 večer, ale také jsou naopak dny, kdy jen vysedává u počítače. -_- A bude to čím dál horší

2 Anette | Web | 13. ledna 2015 v 18:47 | Reagovat

naprosto krásný a pravdivý článek :) kde jsou ty časy, kdy děti spolu byly venku, místo toho, aby seděli u elektroniky a hrály hry? :/

3 Mariiis_N | Web | 14. ledna 2015 v 18:35 | Reagovat

Tak ten strom vám závidím :D fakt že jo. My jsme měli akorát baráčky na polích (ano logika) a nebo u rybníků a vím, že jsme si vždycky přáli domeček na stromě. Já jsem taky ráda, že jsem ještě zažila takové to pravé dětství o které další generace přijde a to je strašně škoda, protože tohle byly, jsou a budou ty nejlepší vzpomínky.

4 Kenz | Web | 16. ledna 2015 v 16:28 | Reagovat

WOW, měla jsi krásné dětství ;) Dnešních dětí je mi vážně líto

5 Helena Lott | Web | 16. ledna 2015 v 17:43 | Reagovat

Měla jsi nádherné dětství, já jako malá bydlela na vesnici, potom jsme se přestěhovali do města, ale i tak je to pořád mnohem lepší, než současná závislost dětí na počítači. Vím, že přede mnou měli lidé dětství ještě krásnější, ale já jsem za to své ráda, je mi líto současných prcků :-(

6 Nicole | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 18:02 | Reagovat

Jo ... já taky jako malá byla celá odpoledne venku, v zimě jsme sáňkovali a podobně. A dnes? Jediné, co zajímá mého devítiletého bráchu je počítač, wii, tablet ...
Já v jeho věku na počítač ani nepomyslela a místo počítače jsem měla knížky ...

7 Ter. | Web | 16. ledna 2015 v 19:22 | Reagovat

Už jsem to jednou napsala, napíšu to znova, tvoje články na téma týdne se jednoznačně patří mezi elitu tvého blogu. Dneska se mi obzvlášť líbila věta "Úplně nahoře byla koupelna,kam se spousta z nás bála vylézt.", ta mě pobavila. :D
Myslím si, že záleží na rodičích a že pokud bude naše generace rozumnější, nemuselo by to tak být. Ono hlavně záleží na čase, který si rodiče na své děti v dnešní době moc udělat neumí - většina. Ráda bych zase vyběhla ven s kamarády bez předsudků v mé hodobóžové mikině s dalmatinama. :D Úplně se mi zastesklo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama