Pokus dvě.

2. února 2015 v 15:03 | Olja:)
V článku s názvem Pokus jsem vám představila svojí soutěžní povídku číslo jedna. V dnešním článku vám představuji mojí další soutěžní povídku do jiné literární soutěže,která má téma: Svět uvnitř mé hlavy.
S touto jsem mnohem méně spokojená oproti té první .. ale za pokus nic nedám. Opět mě zajímají vaše názory,kritiky a popřípadě,jak bych mohla co zlepšit.
(41) Tumblr


Svět uvnitř mé hlavy.
Právě nastal ten čas. Čas na co? No přeci vyrazit do toho pravého světa,do toho mého světa. Celá nedočkavá jsem odhodila školní tašku za dveře našeho skromného bytu a bez otálení jimi práskla. Několik zrádných schodů mě vůbec nezpomalilo,brala jsem je rovnou po dvou a během pár sekund doskákala až do přízemí,kde mě od čerstvého jarního vzduchu dělily pouze těžké,hnědé vchodové dveře. Dalo mi docela práci je přitáhnout ke svému tělu tak,abych se do mezírky mezi nimi a slunným dvorem vešla. Povedlo se. Vyskočila jsem nadšeně před panelový dům a dala se do klusu.

Znala jsem tu cestu nazpaměť. Rovně,doprava,doleva a jsem v cíli. Udýchaná jsem doběhla až na smluvené stanoviště a opřela si ruce o kolena. Byla jsem tu první. Za tu chvíli,kdy jsem stála v předklonu a domlouvala svým plícím,které stále nemohly vyrovnat můj dech,objevil se vedle mě jeden z mých nejlepších kamarádů. Nepotřebovali jsme slova,stačilo nám kývnout a oba jsme se s dětskými úsměvy na tvářích přesunuli k našemu domu. Domu? Ano domu. Alespoň pro nás to byl náš druhý domov. Ostatní obyčejní lidé v tom viděli pouhý strom. Obyčejný,nudný,prostor zabírající strom. Ale pro nás to představovalo něco mnohem důležitějšího a magičtějšího. Hbitě jsem se vyšvihla na první větev,což nebylo vůbec složité,jelikož náš strom byl opravdu bohatě rozvětven a tím pádem mnohem přístupnější jeho obyvatelům. Po paměti jsem se přes další tři větve přehoupla a dosedla na své místo. Tedy přesněji do svého pokoje,který se rozkládal ve druhém patře našeho třípatrového domu. Vlastnila jsem samozřejmě jednu z nejlepších možných větví. Naprosto dokonale vyrostlé dvě větve tak blízko u sebe,že jsem si mohla udělat pohodlí. Můj pokoj byl plně vybaven také stolem,kde jsem si jako tvrdě pracující novinářka mohla dělat svou práci a jedinou elektronikou,kterou se můj pokoj mohl chlubit byla televize. Hodila jsem očkem přes chodbu na pravou stranu stromu,kde už se ve svém pokoji neboli na své větvi rozvaloval i můj kamarád. "Jdu udělat kafe. Chceš taky?" Houkla jsem na něho a během seskakování z druhého patra do prvního patra,kde se nacházela naše nejmodernější kuchyň,jsem zahlédla jeho kladné pokývání hlavou. Ani jeden z nás skutečné kafe nikdy nepil,ale bylo nám naprosto jasné,že je to neodmyslitelná součást života dospělých a tak jsme si ho každý den vychutnávali u televize. Zatímco jsem naházela potřebné ingredience v podobě listí do kávovaru,dostavila se i moje další kamarádka. Ochotně jsem se přesunula do předsíně,kde jsem jí otevřela pomyslné dveře a optala se jí na stejnou otázku. Ano i ona chtěla moje prvotřídní listové kafe. Teď,když jsme všichni tři seděli v obýváku na ne moc pohodlné větvi a popíjeli imaginární kafe,byli jsme konečně kompletní sestava rodiny. Já jakožto veleúspěšná novinářka velice známého časopisu, moje kamarádka jakožto moje mladší sestra,která se starala o koně a můj kamarád jakožto můj starší bratr,bohatý prodejce aut, jsme byli jedna rodina,která měla svůj stromový dům na předměstí malého městečka. Jako každý den i dnes přišla řada na klasické tlachání o práci,lásce a budoucnosti,při kterém jsme dopili kafe a poté se odklidili každý svou cestou. Já vyrazila na zahradu,kde se nacházeli naše stáje pro koně. Každý člen rodiny měl svého koníka,o kterého jsme se starali a jezdili na něm. Koně jsme chovali ve starých garážích,které nám posloužili jako stáje. Dokonce jsme měli i seno,které jsme museli párkrát do měsíce vyměnit,aby i naši mazlíčci žili v čistém. Nejprve jsem svého krásně bílého koně nakrmila a vyhřebelcovala. Po prvotní nutné práci jsem si už pak mohla užívat veselého klusání kolem našeho domu,které muselo pro obyčejné lidi vypadat asi velice vtipně. Pro mě to ale bylo skutečné.


Jak se den chýlil k večeru,vrátila jsem se do stromového domu a vyšplhala se až do třetího patra,kde se rozkládala koupelna s obří vanou. Bohužel třetí patro už také obsahovalo dost úzké větve a tak byla cesta a celá akce v koupelně vždy vcelku nebezpečná a byla pouze pro ty odvážnější. Já to ale zvládla bez úhony a v klidu jsem se mohla vrátit do svého pokoje. Popřála jsem dobrou noc svým dvěma spolubydlícím a na chvíli jsem zavřela oči. Bohužel čas jsme v našem imaginárním světě ovládat nemohli a tak jak se chýlil den k večeru u nás ve stromovém domě,chýlil se i všude kolem. Nezbývalo nám tedy nic jiného než dům na tři západy zamknout a těšit se na další den,který v našem stromovém světě uvnitř naší hlavy strávíme.
 


Komentáře

1 monykaearwig | Web | 2. února 2015 v 22:36 | Reagovat

No popravdě, ja to za ten ctvrtak zmenila asi tak 100x jestli teda vejska nebo aupair :-D Ale ted uz jsem utvrzena v tom, ze chci nekam jako au pair :-)

2 Kenz | Web | 3. února 2015 v 10:47 | Reagovat

Mě se tato povídka líbí i o trochu víc, než ta předchozí ;)

3 steel32 | Web | 3. února 2015 v 19:28 | Reagovat

mě se strašně líbí! působí tak jako pohodově :D
a chci dům na stromě!! :D a nejenom ten imaginární :D

4 Elis | Web | 3. února 2015 v 21:52 | Reagovat

Mě se zdá dobrá, ale podle sebe vím, že dlouho nejsem spokojená s tím co napíšu a dávám si delší dobu odstup a potom dělám úpravy ještě dlouho... autor nikdy není spokojený, tak to je...

5 flow | Web | 4. února 2015 v 7:38 | Reagovat

Píšeš fakt dobře. Taky se mi tato líbila víc než ta předchozí, ale rozhodně se povedly obě.:)

6 monykaearwig | Web | 4. února 2015 v 21:35 | Reagovat

Dekuju moc!
Ani nevis jak toho mam plnou hlavu ja. Nechapu jak to tam vse narvu. A to jsem se jeste do zadneho velkeho uceni nedala. Hruuza. Uz aby to bylo za nami!! :-D :-)

7 Kristeen | Web | 4. února 2015 v 21:48 | Reagovat

Podľa mňa je to veľmi pekná poviedka :) Príde mi aj o trošku lepšia než tá pred tým :) A to je čo povedať, keďže tá pred tým bola ozaj super! :)

8 Ter. | Web | 7. února 2015 v 21:54 | Reagovat

No. Vzpomněla jsem si na skvělou práci na téma "Nervy v čokoládě", a taky se mi vybavilo jedno z témat týdne, kde jsi se o tomhle skvělém domě rozepisovala a musím říct, že to co jsem si tady přečetla dneska, se mi líbí víc, než výše zmíněné články. Nějak nemůžu najít kritiku, ale hledat se mi nechce. :) Držím ti palce!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama