Jsem nemožná.

28. dubna 2015 v 9:21 | Olja:)
Téma týdne mi naprosto hraje do karet pro můj článek. Nemožná dívka. Přesně takhle bych kvůli poslednímu měsíci definovala.
Untitled | via Tumblr


Už od doby,kdy jsem poprvé začínala sledovat americké filmy a trochu začala rozumět,o co tam vlastně jde,jsem cítila chtíč mít to,co mají hlavní hrdinky právě těchto typických romantických slaďáren. Lásku. Krásného,milého,vtipného,oblíbeného kluka jako z pohádky. Aby jsme si rozuměli jako s nikým jiným a abych při každém setkání,při každé puse s ním cítila v břiše ty takzvané motýlky. Jo. Moc pěkná vize. Přiznejme si,že jsem byla vždycky pěkná naivka. Moje začátky s opačným pohlavím byly vtipné a absolutně opačné,než jsem si vysnila. Možná to bylo i tím,jaké kluky jsem si vybírala,ale to ponechme stranou. Každopádně jsem se rok a půl tahala se zadaným,který mě měl vlastně jenom jako bokovku a já v něm viděla svojí pohádku. Překvapivě se moje pohádka neuskutečnila,jaké překvapení. S tím druhým byl začátek ještě složitější než s tím prvním a přesto že tento už zadaný nebyl,stále se současně se mnou tahal i se svou bejvalou a já opět byla spíše ta druhá a pohádka se opět neděla. V tu dobu už jsem začínala ztrácet naděje,že budu vůbec schopná svojí pohádku na střední najít a holt jsem se smířila s tím,že se třeba princ najde někde na vejšce. Pak se ale zčistajasna objevil kluk,který vlastně vůbec nevypadal,že by mohl být ten můj z pohádky- nebo spíše z amerického filmu. Vyústilo to ale ve velké zamilování,lásku a najednou jsem si uvědomila,že už vlastně měsíc prožívám tu svojí pohádku. Byl pro mě tím panem dokonalým,kterého jsem hledala. Pro něho jsem byla ta jediná,ta hlavní,ta úžasná,dokonalá .. úplně stejně jako on pro mě. Pohádka se děje už téměř 11 měsíců. Ale teď se konečně dostávám k situaci,kdy se ze mě stává ta "nemožná". Svojí pohádku jsem si někdy z nějakého důvodu začala kazit. Možná se to stalo ve chvíli,kdy jsem si na svého prince až příliš zvykla a začala ho brát .. nevím,možná jako jistotu? Možná to začalo být trochu stereotypní,ale o tom jsme si samozřejmě zvládli (přesně jako ve filmu) popovídat a zvládli jsme se tohoto problému zbavit. Moje pohádka se hroutí,protože začínám být na pochybách,zda je to stále ta moje pohádka,co to byla ještě před 3 měsíci. Naprosto mě děsí představa,že bych najednou měla být bez svého prince. Ale děsí mě to,protože jsem si na to být jako v pohádce příliš zvykla nebo je to proto,že to stále je ta úžasná pohádka a já bych o ni přišla? To jsou ty nejhorší pochyby,do kterých jsem se mohla ve svém příběhu dostat. Bojím se,že moji motýlci se přestali třepotat a že moje pohádka upadá. Proto jsem nemožná. Měla bych být tak šťastná,že mám to,co jsem si tak strašně přála prožívat,ale z nějakého důvodu o tom pochybuji. Jsem vážně nemožná.
<3 | via Tumblr
Life...
 


Komentáře

1 M. | E-mail | Web | 28. dubna 2015 v 12:31 | Reagovat

V dnešní době je opravdu problém, že my holky jsme v podstatě vyrůstaly na amerických filmech...
A pak holt chvíli trvá, než si holka uvědomí, že americké filmy jsou jako pohádky..že to co se v nich děje není skutečné. A jestli ano, tak je to tak 1 případ z milionu.
Každopádně opravdová láska v opravdovém světě je podle mě o tom, že člověk rád tráví s tím druhým čas, i když třeba jeden z nich si čte a druhý si třeba zpravuje kolo (vím blbý příklad, ale nic lepšího mě teď zrovna nenapadlo :D). Podle mě to není o tom, neustále si spolu vykládat, líbat se, dělat vše společně... To je tak možná ze začátku, kdy se ještě objevují ti motýlci, ale pak až zmizí, tak láska s nimi nezmizí..jen se změní. Nevím přesně jak to popsat, ale není to nic špatného, když se ti motýlci přestanou objevovat.. Podle mě je to dobře, protože se ti dva lidé přestanou navzájem stydět, znamená to, že už se lépe znají a že jsou si otevření :)
Aspoň takhle to vidím já :)

2 barlie | Web | 28. dubna 2015 v 19:38 | Reagovat

Tak s tím ti neporadím, já a vztahy to je jako den a noc. Nikdy se nepotkáme :D

3 Niiele | Web | 30. dubna 2015 v 22:19 | Reagovat

Já jsem si myslela, že jsem svého prince našla už několikrát. Tehdy to bylo nádherných 10 měsíců, nebo kolik, už si to ani nepamatuju. Pak to bylo 7 měsíců a od té doby to jde z kopce. Od září jsem se snažila vrátit starou lásku, jak se říká, stará láska nerezaví, ale... po dvou měsících jsem si našla kluka, který byl jen na měsíc, krátký to vztah a poté jsme s tam tím zase budovali. Po třech měsících to padlo.
Teď jsem s přítelem měsíc a s ním jsem asi porušila své zábrany. Udělala jsem to všechno hrr a teď to jde do prd*** a on mě jen zneužil, asi..
Poznávám nového kluka, ale ten mi musí dokázat, to, co říká, že jsem jeho princezna. Je úžasný, ale musí mě přesvědčit, že opravdu chce, abych jeho byla. Nevím, asi nedokážu věřit a užívat si tak, jako předtím.

btw. studuji sociální činnost - pečovatelství na zdravotní škole v Brně ( ano Brno, tu šalinu jsem tam dala schválně) :D  Jedná se o všechno. O práci s pacientem, práci na sociálce, práce s dětma apod. Je to zajímavé a i když nadávám, udělám všecko proto, aby mě to bavilo i nadále, hlavně se těším na praxe :)

4 steel32 & darthnellr | Web | 30. dubna 2015 v 22:29 | Reagovat

tohle sem snad psala já o.O
fakt tyjo, před 11měsícema sem si našla kluka u kterýho sem si myslela, že je to fakt ten pravej, i přes to, že když jsme začínali, tak sem si myslela že to dlouho nevydrží a pak asi tak 2-3 měsíce zpátky se to začalo kazit, protože se ke mě začal chovat jak k jistotě a mě to začalo štvát, prostě sem si nepřipadala výjimečná, i když sem se pro něj snažila dělat hodně :D tak se to před tejdnem rozpadlo no.. ale sem za to ráda, cejtím se mnohem líp :DD
tak ale snad vám to dopadne dobře!! ;)

5 Ter. | Web | 1. května 2015 v 17:43 | Reagovat

Nemám se vztahy moc zkušeností, co si budeme povídat (jsem ještě zajíc, zelenáč, mimino atp), ale myslím si, že to co prožíváš, je v dnešní době hrozně obvyklý, a ne jednom ve vztazích. Tím, že máš strach, se z tebe rozhodně nestává nemožná osoba. Věřím tomu, že se tím strachem nenecháš unést, že jsi jinde, než kdes byla před jedenácti měsíci. Za pár dní to přejde a tebe tahle myšlenka ani nenapadne. Držím palce, válečníku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama