Uzavřeno.

7. srpna 2015 v 14:05 | Olja:)
Když jsem se nad tím nedávno zamyslela .. vlastně jsem na svém blogu vůbec nějak pořádně nepsala o jedné celkem zlomové události. A to že zde píšu o všech událostech .. často spíše o těch absolutně bezvýznamných. Nevím. Možná jsem na to nebyla připravená. Teď asi také nejsem,ale je na čase si to trochu sama sobě přeřikat a srovnat.
Pooh


Někteří z vás to ví,někteří ne. Takže to vezmu od začátku. Loni v červnu jsem začala chodit s jedním klukem,se kterým jsem se seznámila na konci května.Náš vztah nabral opravdu rychlost,protože jsme se spolu viděli asi 3x a hned jsme spolu začali chodit. Což není nic špatného,jelikož jsem se do něho opravdu rychle zamilovala a pobláznila.Chodili jsme spolu necelý rok,což byl zatím můj nejdelší a vlastně jediný vztah,kterému se dá říkat "vztah". Všechno to bylo úžasný,sladký,romantický,zamilovaný a přesně takový,jaký jsem to vždycky chtěla. Z nějakého důvodu se to ale po 3/4 roku začalo nějak podělávat. Moje nadšení ohledně něho mírně pokleslo a jednoduše už tam nebyla ta první poblázněnost tím druhým. Já vím,já vím.. to nemůže vydržet pořád. Pak už přece zůstane jenom ta pravá láska. Já jsem ale možná naivní .. já prostě chci tu poblázněnost tam mít pořád. :) jsem ještě mladá na to,abych s někým byla a nebyla z něho tolik paf jako jsem byla na začátku a jak bych chtěla být. A proto jsem se rozhodla to na začátku června (2 týdny před naším ročním výročím) ukončit. Bylo to rozhodně jedno z mých dosavadních nejtěžších rozhodnutí. A takovej rozchod .. vážně není nic lehkého. Nejhorší ale bylo,že jsem si ze začátku oddechla,že ho už nemusím trápit tím,že na tom nejsme citově stejně. Na druhou stranu jsem ale začala mít pochyby,jestli jsem udělala správně. Přece jenom jsem najednou vyhodila ze svého života někoho,kdo v něm byl celý rok skoro každý den. Někdo s kým jsem trávila tak moc času. Komu jsem se svěřovala úplně se vším. Který tady byl vždycky,když jsem potřebovala. Najednou jsme se potkali ve městě a já mu málem dala pusu na uvítanou,jak jsem na to byla zvyklá. A možná ještě horší je ten strach,že najednou bude člověk sám. Ty pochyby: "Co když už nikdy nenajdu někoho,kdo mě bude mít takhle rád?" "Co když jsem teď zahodila to nejlepší,co mě v životě potkalo?" Tyhle pochyby .. jsou vážně příšerné. Samé "co když" a "co kdyby". V jednu chvíli jsem přesvědčená,že jsem udělala dobře,ale jsou i chvíle,kdy nadávám sama sobě.
Užívám si to,že jsem zase "svobodná". Že si můžu jít s klukama z volecu do hospody a neřešit,jestli bude můj drahý naštvaný. Že si můžu jít klidně zapařit s holkama a nemuset druhý den nikomu nic vysvětlovat. Že si můžu dělat každý den co chci a kdy chci a nemuset se nikomu podřizovat. Protože bohužel to musím přiznat,ale já jsem sobec. Mám sebe na prvním místě a vždycky byl pro mě problém podřizovat se někomu jinému. A i proto si myslím,že náš vztah stejně neměl moc budoucnost,jelikož já za rok chci jít na vejšku do jiného města než on a já se prostě nepodřídím. Bohužel ne.
Celou dobu jsem si říkala,jak je mi fajn. Že mi nevadí vidět ho s jinýma,vidět fotky jak někde kalí s klukama a tisíce holkama kolem. Ale bohužel překvapení se nedělo .. vadí mi to. Bolí mě to. Ale to je asi jasné. Rok byl můj. Jenom můj a najednou není a i on si může dělat,co chce,ale já přitom někde v hloubi duše cítím,že je stále můj a nechci,aby byl něčí jiný. To je ale asi klasická porozchodová reakce. Budu doufat,že se to časem všechno zlepší a že jednoho dne zvládneme být třeba i kamarádi. Aspoň to by bylo hezké,po tom nádherném roce,co jsme spolu zažili.

Vlastně vůbec nevím,kde jsem vzala sílu napsat tenhle článek. Asi jsem si to chtěla konečně uzavřít i na blogu a celé si to sepsat. Vy,co už jste nějaký rozchod zažili,asi víte,o čem tenhle článek vlastně je. Děkuju těm,co mě chápou,protože podle toho,co si čtu .. zním asi dost jako pomatená holka,co vlastně ani neví,co chce. :D Ale která z nás to ví,že?
Untitled

Depressing quotes - Google Search
 


Komentáře

1 Ter. | Web | 7. srpna 2015 v 16:11 | Reagovat

Myslím, že napsat článek jako je tenhle vyžaduje koule. Ty jsi je popadla a skvěle jsi to zvládla.

Myslím si, že teď už musíš jen čekat na ten zlomový okamžik, který tě donutí pomyslet si "nebyla to chyba, udělala jsem správně" a všechno bude tak, jak si představuješ. A co víc? Někde tam na tebe určitě čeká někdo, kdo toho sobce v tobě pochopí a pomůže mu naučit se, že občas musí dát přednost tomu druhému. :-)

A taky si myslím (abych to zase nepřeháněla s tím myšlením, sakra :-D), že ta nevědomost toho, co doopravdy chceme a kým vlastně jsme se nás drží celý život (což je možná jen další moje naivní představa, ale co, zní to dobře).

A jestli jsi pomatená holka? Jo, možná. Ale která z nás kvůli opačnému pohlaví není, co? :-D

2 Heaven | E-mail | Web | 8. srpna 2015 v 18:28 | Reagovat

Jej, ráda bych napsala nějakou podpůrnou řeč, ale ve vztazích ještě chodit neumím... tak doufám, že bude zase lépe :)

3 Amazonka | Web | 8. srpna 2015 v 23:30 | Reagovat

Já jsem tedy nikdy rozchod a vlastně ani vztah jako takový nezažila, takže je pro mně v podstatě nemožné se do takové situace vžít, ale je mi jasné, že to asi nebude nic příjemného. Přeju ti alespoň hodně štěstí, aby ses ze špatné nálady dostala a zvykla si na svou situaci. Drž se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama