Co jsem se za tohle léto naučila.

27. září 2016 v 18:23 | Olja:)
Ani pořádně nevím, jak mě napadlo, že bych mohla napsat takovýhle článek. Ale napadlo. Evidentně. Tak bez nějakých okecaváček ..
girl, friends, and photography image


1. Sbal si i to, co nepotřebuješ, protože nevíš, jestli se ti to náhodou nebude hodit.
Když se balíte na čtvrt roku, vždycky je to složité. Pokud jedete busem, je to o něco snažší, protože si v podstatě můžete vzít tolik tašek, kolik zvládnete utáhnout. Pokud ale letíte letadlem, holt se budete muset nacpat do těch dvaceti kil. Horší je, když vám váš šéf pošle stránku a půl dlouhý seznam věcí, které musíte mít sebou pro různé akce, show atd. Pominu to, že většina z těch věcí byla naprosto absurdních, těžko sehnatelných a jednoduše takových, které doma v šatníku normální lidé nemají. Každopádně při balení věcí, které jsem uznala za "potřebné" pro přežití čtvrt roku v zahraničí, jsem opravdu dospěla k tomu, že si radši zabal všechno a fakt i to co máš pocit, že vůbec nevyužiješ (věř mi .. využiješ), než pak něco postrádat.

2. Nemysli si, že když se podíváš doma na mapě kudy máš jít, tak se pak neztratíš.
Představme si situaci.. Olja, která nikdy nebyla v Itálii (natož ve Veroně), musí sama zvládnout dojít (podotýkám, že s kufrem,batohem,taškou a notebookem) z autobusového nádraží ve Veroně na vlakové nádraží. Jasně, že jsem se podívala na google mapy a poté, co jsem zjistila, že je to vlastně "za rohem", jsem si řekla: "To zvládnu. Se přece neztratím ne?" Jop. Jenže ono to pak v reálu se všema těma taškama najednou není tak jednoduché jakože "za rohem". No .. našla jsem to. Ale chvíli to zabrala. Příště by bylo aspoň fajn si najít názvy ulic, kterými mám jít. (Ale zase jako nemyslete si, že by Italové nějak dbali na ukazatele s názvama ulic.)

3. Když ti Ital řekne, že je do 10 minut tam, nediv se, že tam ještě po hodině sedíš a čekáš na něj. Je to normální.
Já myslím, že ta věta vystihuje naprosto přesně, co se tady snažím říct. V Itálii je deset minut zhruba půl hodina v lepším případě. A jestli čekáte omluvu za to, že jde pozdě.. žádné se nedočkáte. Vždyť ono to přece bylo deset minut, ne?

4. I přesto že jedeš do země, která je členem (a dokonce zakládajícím členem) EU, hned to neznamená, že ta země bude technologicky suprově vyspělá.
Aneb otevírání dveří u vlaků na takové ty typické zastaralé červené páčky. Řeknu vám, neotevřít to nějaké pán, který vystupoval spolu se mnou .. zřejmě bych dojela až do Milána. A co se wifi připojení týče.. jo tak toho se dočkáte jenom na fakt vip místech, protože tam teda vážně není zvykem jako u nás, že v každé restauraci či baru by měli připojení k netu. A když se kvůli wifi vydáte přes celé město do mekáče, kde na ukazateli psali, že je to jenom 400 metrů vzdálené.. tak s tou vzdáleností počítejte jako s tím časem. 400 metrů vyjde zhruba na 2,5 kilometru po dálnici.

5. Prostě to nějak okecáš.
Ona to je docela sranda mluvit anglicky doma s lidmi, kteří umí česky. No jo jenže co pak takhle v tom zahraničí, kde ti česky nerozumí fakt (ale fakt) vůbec nikdo. V tu chvíli ti prostě nezbývá nic jinýho než nějak začít mluvit a když nevíš slovíčko .. holt to prostě musíš nějak okecat.

6. Někteří lidé jsou fakt strašně neochotní.
Jeden by nevěřil, jak někteří lidé vážně dokážou být neochotní, sobecký a celkově odmítaví. Několikrát se mi stalo, že se mnou Ital nebo Němec odmítal mluvit anglicky, i přesto že anglicky uměl. Jenom jsou prostě tak hrdí na svojí řeč, že jim to z tý sobecký držky prostě nevyleze. Taky co se týče péče o ostatní. Jakmile se dostaneš někam do zahraničí, kde musíš nějakým způsobem žít .. musíš se taky postarat sám o sebe, protože ty ostatní lidi nezajímáš.

7. Ne každý s kým si rozumíš, je kamarád.
Za tohle léto jsem poznala tolik nových lidí, že se vždycky logicky našel někdo s kým jsem si víc rozuměla a někdo s kým jsem si třeba nerozuměla vůbec. Svým způsobem jsem se ale také naučila to, že ne každý s kým si nějakou určitou dobu rozumíš, je tvůj kamarád. Například v Itálii jsem si rozuměla se spoustou lidí, ale spoustu z nich mi také vůbec nechybí nebo mi třeba ani neodepisují na moje zprávy.

8. Někdy stačí týden na to, aby ti někdo přirostl k srdci.
Tohle je jedna z pro mě nejpřekvapivějších věcí, které jsem se za tohle léto naučila. Jak už jsem psala, za tohle léto jsem poznala takové neskutečné množství lidí, že jsem sama byla v šoku, jak mi některých pár jedinců přirostl k srdci i přes tu krátkou dobu, co jsme spolu byli.

9. Ne každý s kým si domluvíš, že se zase někdy sejdete, to skutečně splní.
Bohužel .. tohle je pravda. S tolika lidma jsem se domluvili, že dáme po létě někdy znova sraz a teď když dojde na to, že by jsme to měli a mohli začít plánovat, najednou se do toho spoustě lidem nechce. Na druhou stranu je to pochopitelné, protože se vrátíš zpět do svého starého života a na lidi z léta ti zbydou hlavně vzpomínky, které ti někdy prostě stačí.

10. Vzpomínky zůstanou, loučení bolí.
Další dvě věci, které jsem již věděla před létem, ale opět mě o tomhle v létě přesvědčili. Byly to blbé tři měsíce, ale takových vzpomínek, které během nich stihly vzniknout, je nespočet. A co se toho loučení týče.. loučila jsem se se svým prvním animačním týmem, druhým animačním týmem, prvníma spolubydlama, druhýma spolubydlama, první skupinou kámošou z Itálie, druhou skupinou kámošů z Moravie, s belgickou láskou, s ostravskou láskou.. a všechno bylo prostě smutný, uslzený, vyčerpávající a celkově tak nostalgický, že opravdu s naprostým klidem může říct, loučení bolí. Ale pokud bolí, tak je to znamení toho, že jste s těmi lidmi zažili fakt super časy.

Původně jsem ani neměla v plánu napsat přesně deset bodů, ale koukám, že se mi to povedlo. Tím pádem to hádám můžu pojmenovat něco jako "Moje letní naučené desatero". Haha. To zní debilně.
unicorn, grunge, and headphones image
love, sad, and quote image
 


Komentáře

1 crazyjull | Web | 28. září 2016 v 18:37 | Reagovat

Tohle je absolutně boží článek. :3 S tou jedničkou absolutně souhlasím, já když jsem jela na pouhý týden do Švédska, tak jsem myslela, že pojedu s deseti taškami. :D

2 buttercup♡ | Web | 29. září 2016 v 20:15 | Reagovat

skvělej článek, celkem jsem se zasmála. :D ta jednička, no neasi. :D

3 Ellí | Web | 30. září 2016 v 11:48 | Reagovat

Fakt pěkně napsáno, je vidět, že jsi měla opravdu hodně zážitkové léto :). Jsme přesvědčená, že právě takovéto akce, kdy člověk vyjede do zahraničí a musí tam všechno zvládnout sám za sebe, to dává do života úplně nejvíc :).

4 cincina | Web | 1. října 2016 v 22:29 | Reagovat

U některých bodů jsem se i zasmála:D Třeba to s tou wifi, vzdáleností do mekáče nebo s pozdními příchody:D

5 Alex | Web | 2. října 2016 v 8:35 | Reagovat

Super souhrn, co se dá čekat od takové letní brigády v zahraničí :D Jako já tě vůbec obdivuji, že jsi někam takhle vyjela (mám hrůzu z toho být někde sama, kde česky nikdo nerozumí). To desatero mě místy pobavilo a místy donutilo zamyslet :D Ale víš co ti závidím? Dvě letní lásky :) To je něco, co nezažije každý a ty jsi zažila hned dvě za jedno léto! :)

6 osobnivesmir | Web | 2. října 2016 v 10:31 | Reagovat

Moc hezký článek. :)
Se mnou si lidé také nechtějí dávat sraz, ale to je tím, že spíš nejsou opravdoví kamarádi.

7 Sandra | 2. října 2016 v 10:54 | Reagovat

ja si vždy zbalím fakt že minimum vecí no aj tak to do tej prekliatej tašky nenapchám!:D asi začnem tie veci baliť do igelitových vriec na odpadky, aby som mala pokoj!:D
tá wifi mi príde fajn, že to nieje v každej druhej reštike alebo nejakej kaviarni ako u nás.
tí čo chceli rozprávať vo svojej rodnej reči, normálne si im tam mala dať do držky a ďalej na nich ísť angličtinou:D:D
tak s tým ôsmym bodom súhlasím!:)
a o desine ani nehovorím.
super článok!:) ber to tak, že vieš, ako to na svete chodí:)

8 Ter. | Web | 2. října 2016 v 12:33 | Reagovat

Google mapy jsou neskutečně přeceňovaný. Hrozně moc věcí je úplně jinde, než ukazuje mapa a popisky na ní. Několikrát jsem se ztratila v Praze, kde to ještě docela znám, takže si dokážu představit, jaká tragédie to musela být v Itálii. :D

Naprosto super desatero, se kterým se nejspíš všichni ztotožníme. :)

9 Monica. | Web | 3. října 2016 v 17:10 | Reagovat

S těma mapama... Zrovna včera jsem šla na výstavu do Karolina, což jsem si našla, že je hned vedle Václaváku, kudy chodím docela dost. A když jsem došla asi o čtyři ulice dál, začalo mi to být divný, tak zapnu data, koukám, že jsem úplně jinde, a místo toho, abych šla přímo ke vchodu do Karolina, obejdu ho ještě ze všech stran. Tak jsem blbá já nebo google mapy? :D Kór, když jsi v cizí zemi a nemáš data, to musí být ještě větší "sranda".
Každopádně je to úplně super článek, hltala jsem slovo po slově a hrozně mě to bavilo, celý to prostě prožívám s tebou :D))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama